O jakých zemích se píše v Maďarsku? Vedou USA

Zajímavým způsobem, jak získat jistý náhled na mediální bublinu v různých zemích jsou top zprávy v Google News. Dle toho, jaká země je v titulcích preferovaná se dá odhadnout, jaké země čtenáře nejvíc zajímají. Kterou část světa pokládají za nejdůležitější (nebo které se nejvíc bojí). Tak moc do hloubky ale nepůjdeme a pravidelnou dávku emocí si tak necháme na jindy. Za trest jsem vyfasoval Maďarsko a za sledovaný týden 26. až 30. října jsou výsledky následující: Pořadí Země Počet 1. místo USA 13 2. místo Anglie 5 3. místo Německo 4 4. až 7. místo Polsko 3 Rumunsko 3 Rusko 3 Sýrie 3 8. až 9. místo Írán 2 Řecko 2 10. až 21. místo Afghánistán 1 Česká republika 1 Čína 1 Chorvatsko 1 Mexiko 1 Norsko 1 Nový Zéland 1 Slovinsko 1 Srbsko 1 Španělsko 1 Turecko 1 Ukrajina 1 Z výsledků je zřejmé, že nejvíce populární témata se překvapivě netýkala Sýrie (kódování neprobíhalo podle národnosti, ale podle lokality zprávy), nebo Blízký východ, ale Spojené státy americké. Tipoval jsem také víc bodů pro Rusko, se kterým jsou Maďaři na jedné konzervativní lodi. A také pro Slovensko.Naopak Německo, které obsadilo třetí místo, téměř naplnilo mé očekávání (čekal jsem, že zpráv bude o maličko víc), a to v souvislosti s uprchlickou krizí.

Kritická analýza kritické analýzy

Předešlý článek o Bellově CDA zpravodajského článku je pro běžného čtenáře asi trochu zjevením (u nás na jihovýchodní Moravě máme pro takové situace výraz "čučet jak tele na vrata"). Rozebrali jsme si článek o uprchlících, proudících v houfech vstříc slovinské státní hranici. Smyslem bylo podrobně identifikovat vztah jednotlivých částí zprávy, tedy nakolik je titulek spojený s perexem, perex s tělem zprávy a tak dokola. Laik je řadou zásadních zjištění, které jsem ve  svém minulém textu uveřejnil, snad uspokojen.

StuNoMe ale nikoliv, protože StuNoMe je životní styl, takže se k Bellově CDA ještě vrátíme. A to kritickým zhodnocením práce mojí nové spolužačky Kristiny Altalové. Kritizován byl i můj text. Na paškál si mě vzal můj spolužák Martin Bartoš a jeho nelítostnou recenzi naleznete na jeho blogu.

První věc. ve které se s Kristinou rozcházíme je číslování. Já mám vět 31, ona jen 30, protože vynechala mezititulek. To podle mě není správný postup, protože i mezititulek je pevná součást zprávy, která má svůj smysl. Budiž jí ale k dobru, že autorem zprávy je ČTK, která mezititulky nedělá. Text "Pomůže i armáda" je tak kreativním dílkem editora. 

Dále nesouhlasím s tezí, že titulek předkládá odhad o budoucím vývoji situace (pokračování přílivu). Budoucí čas v titulku nevidím, pouze konstatování, že "příliv pokračuje." V položce Události v perexu má ale podrobnější popis toho, co perex analyzovaného článku obsahuje, což hodnotím kladně. Také se mi líbí, že u každé položky alespoň stručně popisuje, o čem bude řeč a proč. Naopak ale přímo v analýze nemá očíslované věty. Ty nalezneme až v tabulce, která je ale dle mého soudu odtržená od článku na blogu a (narozdíl od Martina) se mi tak s celou analýzou hůře pracuje.

Pojďme k událostem v příběhu. Těch má Kristina mnohem méně, než já. Možná jsme se jen minuli v pochopení zadání. Já to chápal tak, že v této položce je třeba vybrat všechny události, o nichž se ve zprávě hovoří. Souhlasím však s pohledem na vztah titulku a perexu, kdy jsme oba odsoudili užití slova "příliv".

U autora zprávy Kristina správně dodává, že ne všechny informace jsou řádně ozdrojované. To mě samotného trochu překvapilo, protože během svého několikaměsíčního angažmá v ČTK jsem přesně za tohle dostával vynadáno :-) . Také namítá, že není zmíněn konkrétní autor. To je však pochopitelné a v agenturách běžné, protože četkaři se pod zprávy nepodepisují. Text vždy vychází pod autorstvím celé agentury. 

Ve zbytku analýzy se již s Kristinou v podstatě shodujeme. Včetně námitky, že zpráva neobsahuje žádný background události a počítá tak s informovaností čtenáře. Analýza mé spolužačky se mi líbila, na zásadní nedostatky jsem nenarazil. Výše uvedené jsou spíše detaily.